Evropská zelená dohoda v české praxi

Marcel Halamíček

Vítejte v podcastu Nulla Nebula. Dnes se ponoříme do Evropské zelené dohody a toho, co konkrétně znamená pro Českou republiku—jak v číslech, tak v našem každodenním životě. A nebojte, nebudeme jen recitovat paragrafy, mám připraveno i pár příběhů ze svých debat a výjezdů, tak snad půjdeme hezky za roh za suchými fakty.

Marcel Halamíček

Evropská zelená dohoda—Green Deal, možná vám z toho v uších trochu šumí politika—je vlastně největší plán Evropské unie na změnu hry v oblasti klimatu, ale také modernizace ekonomiky. Tenhle plán odstartoval roku 2019 a jeho hlavní cíl je klimatická neutralita do 2050. Jinými slovy, chceme srazit množství emisí tak, že Evropa nebude vypouštět víc, než sama dokáže pohltit přírodou a technologiemi. Uznávám, že to zní skoro utopicky, ale stojí to na reálných číslech a navíc je to právně závazné.

Marcel Halamíček

Co to znamená konkrétně? Především, do roku 2030 bychom měli snížit emise v celé EU minimálně o 55 % oproti stavu v roce 1990. Součástí je i balíček Fit for 55. Tady musím připomenout, já si ty názvy vždycky pletu a mám v hlavě spíš slevovou akci než legislativu... ale tohle není slevový týden. Fit for 55 znamená nová pravidla třeba pro obchodování s emisemi (známé to ETS), emisní limity pro auta, a na hranicích dokonce tzv. CBAM—uhlíkovou cenu pro dovážené výrobky, což má chránit evropské firmy před neférovou konkurencí zvenku.

Marcel Halamíček

Hrozně důležité je, že Zelená dohoda není jen o křivkách na grafech. Obsahuje pojem spravedlivá transformace—takže má jít o změnu, která nikoho nenechá pozadu, hlavně regiony, kde těžba uhlí živí celé komunity... Vzpomínám si, jak jsem byl jednou na Ústecku a povídal si s horníkem—říkal, “Hele Marceli, my tady nejsme proti, my se jenom bojíme, že se na nás zapomene.” A to chápu. Proto jeden z pilířů jsou i evropské fondy na podporu těchto oblastí. No a v té chvíli člověku dojde, že klimatická strategie nejsou jen tabulky, je to hlavně otázka lidí a jejich budoucnosti.

Marcel Halamíček

Dodám ještě, že v posledních dvou letech schválila EU i další opatření—směrnice pro energetickou náročnost budov, nebo REPowerEU na rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů. Časový plán je jasný: už v roce 2030 má být nejen méně emisí, ale i víc obnovitelné energie, například desetitisíce nových solárních nebo větrných instalací.

Marcel Halamíček

Tak. Jak se tenhle “velký evropský stroj” točí v české realitě? Česko má svoje vlastní výchozí podmínky, často úplně odlišné od, řekněme, Dánska nebo Portugalska. U nás je pořád dost vysoký podíl uhlí. Ještě v roce 2023 to bylo kolem 40 % výroby elektřiny a to je více než trojnásobek průměru EU. Naproti tomu máme necelých 15 % obnovitelných zdrojů, což je v rámci EU skoro rekordně nízko.

Marcel Halamíček

Národní energeticko-klimatický plán—zkráceně NECP, jo, další zkratka, promiňte—říká, že do roku 2030 má Česko snížit emise o 26 % oproti roku 2005 a obnovitelné zdroje navýšit aspoň na 30 %. Byť se teď ve vládě diskutuje i o vyšších číslech. Ale, jak ukazují data, jsme zatím pozadu hlavně v tempu rozvoje solární nebo větrné energie. A tady je ten hlavní střet s realitou—investice do nové infrastruktury, digitalizace sítí, podpora inovací... a hlavně, jak podpořit regiony, které dnes opravdu žijí z uhlí nebo těžkého průmyslu.

Marcel Halamíček

Mohl bych půl dne mluvit o automobilkách. Český automobilový průmysl to nemá lehké—musí přejít na elektromobily a splnit emisní normy, a současně je na světě obrovská konkurence, hlavně z Číny. Je tu ale i podpora na vývoj baterií, vodíkových technologií, nové typy pohonů... Jenže, zase, transformace je drahá a ne každý podnik, natož menší dodavatel, na to má rezervy.

Marcel Halamíček

Ocelářství a chemickému průmyslu stoupají náklady kvůli emisním povolenkám, zároveň mají ale přístup k evropským fondům, pokud investují do čistších technologií. Jasně, občas zaslechnu podezřívavé otázky na inovace—co z toho bude mít kraj, co běžný člověk? Ale pokud do regionu proudí investice, třeba na rekvalifikace nebo modernizaci, může to reálně vytvořit nová pracovní místa.

Marcel Halamíček

Sociální výzvy jsou podle mě v Česku podceňované... Nedávno jsem při práci na etnografickém projektu navštívil renovovanou základku ve Zlínském kraji. Viděl jsem, jak evropské peníze mění školní budovu, aby byla ekologičtější a pro děti příjemná i v parném létě. Ale kromě úspory energie to taky znamená nové zakázky pro místní a třeba rekvalifikaci řemeslníků. Finančních zdrojů je docela dost—třeba jen z Fondu pro spravedlivou transformaci jde do uhelných regionů přes 40 miliard korun. Bohužel ale narážíme na pomalé čerpání, administrativu, a ne vždy se podaří všechny projekty rozjet včas.

Marcel Halamíček

Závěrem téhle části—transformace není o tom, že někdo mávne Bruselem a tady bude hned zeleněji. Je to dlouhá a někdy kostrbatá cesta, kdy výzvy a příležitosti existují zároveň a o výsledku rozhodují konkrétní lidé u stolu i v terénu.

Marcel Halamíček

No, dostáváme se možná k tomu nejcitlivějšímu—jak se vlastně v Česku o Zelené dohodě mluví? Přiznám se vám, když někde padne otázka na veřejné debaty o akustice nebo technologických termínech, okamžitě se mi rozklepe hlas. Jako bych se bál, že řeknu “fotovoltaika” s přízvukem, který se už neodpustí. Ale největší překážkou nejsou složená slova, ale spíš množství mýtů, které kolem Green Dealu kolují.

Marcel Halamíček

Jeden z největších mýtů je, že Zelená dohoda zakazuje auta se spalovacím motorem. Pravidla se ale týkají pouze nových vozů a výslovný zákaz je až od roku 2035, s tím, že budou možné výjimky pro hybridy a syntetická paliva. Tady si občas připadám jako starý pan učitel, co dokola vysvětluje, že ojetá auta se prodávat budou a žádný “diktát Bruselu” na zákaz vaší fabie z roku 2008 ve skutečnosti neexistuje.

Marcel Halamíček

Další sporný bod—prý dojde k masivnímu zdražení. Tady bych chtěl zdůraznit, že podle analýz za aktuálními cenami energií stojí hlavně válka na Ukrajině a omezené dodávky plynu, nikoliv samotná Zelená dohoda. Investice do obnovitelných zdrojů a úspor energie mají dlouhodobě potenciál snížit účty za elektřinu i závislost na vnějších dodavatelích.

Marcel Halamíček

A ten “diktát Bruselu”? Když jsem se nedávno bavil s malými podnikateli na Moravě, ukázalo se, že povědomí o tom, kdo rozhoduje, je pořád matoucí. Ve skutečnosti schvalují klíčové návrhy společně Evropský parlament a Rada EU, kde má Česko svoje slovo. Každý stát si také tvoří vlastní strategii těsně podle svých možností.

Marcel Halamíček

No a v letech 2024 až 2026 nás čeká ostrá fáze implementace. Mezi nejdiskutovanější body patří transformace automobilového průmyslu, tempo rozvoje obnovitelných zdrojů a sociální podpora v regionech. Podle výzkumů se v Česku vede debata víc o cenách a obavách, zatímco ve Skandinávii, kde jsem měl možnost chvíli pobýt, se mluví hlavně o inovacích a příležitostech. Možná by i nám pomohlo posunout debatu víc na příběhy o tom, jak změny zlepšují kvalitu života, a nebát se otevřeně mluvit i o složitostech.

Marcel Halamíček

Věřím, že víc férové a otevřené diskuse nám pomůže oddělit fakta od fikcí. Takže jestli vám přes dnešní díl probleskla nějaká nejasnost nebo rozpor, dejte vědět—naše příští epizody jsou tu právě od toho, abychom se vraceli k tématům, která zůstanou nedořešená. Díky, že jste poslouchali Nulla Nebula, a příště se zase podíváme na konkrétní příklady inovací v českých regionech.